S Helluškou a Dorrčou 27.9. 2008
Domluvily jsme se s Hellčou, že bychom se mohly někde teda sejít a proběhnout hafany. Strašně jsem se těšila, ale zárověň děsila. Bála jsme se toho, že to bude ostuda, nebudeme si mít co říct... ale pak mi spadl kámen ze srdce. Nebyla jsme sama. Hellča samým těšením dorazila k radnici o hodinu dříve. Řekla jsme si, že to teda pěkně začíná...
Dorazili jsme teda na místo, kde už holky čekaly. Okamžitě jsme se poznaly. Naše poznávací znamení byli čoklíci. Pohladili jsme si navzájem naše zlatíčka a šlo se. Fíbinka byla ve svém živlu, jakmile uviděla Dorrynku mohla se zbláznit. Splašeně pobíhala tam a sem, pořád ji okusovala a kdoví co ještě. Hlavní cestičkou Komenského sadů jsme potkali strašně moc lidí, bruslařů, kolistů, pejsků, klacíků a zajímavých ne/jedlých věcí. Musím uznat, že Dorrynka je dobře vychovaný a slušný pejsek. Skoro ničeho si nevšímala kromě svoji paničky.
Došly jsme až na konec. Tam jsme to zapíchly na lavičce. Konečně jsem mohla tu moji běsku pustit z vodítka, aby mohli s Dorrčou vyvádět. Ale Dorrynka je ještě miminečko a Fíbinka na ni byla příliš zbrklá. Tak se aspoň snažila skamarádit s méně zbrklým Tobbym. Ten je ale naprostý flegmatik, takže ho nějaké štěně vůbec nezajímalo a šel si čuchat opodál.
Strávili jsme tam chvilku, až nám z toho vyhládlo. Šli jsme pomalinku do centra. Dorrča má ještě krátké nožky a hned se unavila. Došly jsme na náměstí a tam nám došlo, že je sobota odpoledne a všude bude zavřeno. Koupili jsme si hamburgra v hladovém okně. Během svačinky jsme si povídaly a došly až na hrad. Tak jsme ho obešly a pádily zpátky na zastávku. Právě mi přijížděl trolejbus, tak jsem naskočila.
Bylo to bezvadně strávené odpoledne s milým človíčkem a roztomilým pejskem. Docela jsme si rozumněly, jak já s Hellčou, tak i psí slečny spolu.